BUĎTE VZOREM

Když vychováváme své děti, v podstatě naskočit do zaměstnání bez zaučování či návodu, přičemž jediné, co víme, je, že trvá non stop. Jsme úplní amatéři a v podstatě jdeme naostro a na první klapku.

Je to obrovská zodpovědnost a někdy se ocitáme v situacích, které bychom nejraději vymazali nebo opravili.

Já osobně většinou jednám instinktivně a poslouchám vnitřní pocit, ale i tak si nejsem vždy jistý, zda jednám správně.

Je to nikdy nekončící proces být otcem, rodičům, prarodičům …

Když moje dcera začala dospívat, byly situace, které jsem prostě jednoduše „vzdal“ a přenechal čistě na manželku. Nevěděl jsem jednat jinak, ale tím, že jsem se vzdal, jsem ztrácel s dcerou kontakt a chtělo to navrátit zpět. Bylo to po malých krocích. Často jsem jí vůbec nerozuměl, ale chtěl jsem. Nyní mám jediný odkaz: Nevzdávejte se! A nezapomínejte, že i teenagerky jsou již ženy a porozumět jim je docela náročné.
Dá se to a vždy třeba hledat způsoby, jak ty vazby neuvolnit, obzvláště v době puberty. Snažil jsem se pochopit těžké období teenagera a nepomáhalo, že všichni říkali, že to je dnes jiné než v minulosti. Tento přístup jsem na chvíli použil i já a v podstatě to byla ideální výmluva.

Pravda je taková, že není. Doba je možná v mnohém jiná, ale jedno je nezměněny – otec je stále otec. Je to ten rodič, který nastavuje přísné hranice a důsledně je i dodržuje. Samozřejmě, ve spolupráci a v týmu s mámou, která je většinou měkčí a něžnější a občas vám může také vyčíst, že jste velmi přísný, tvrdý … ale i to patří k tomu. Důležité je, abyste nakonec oba rodiče povídali a jednali v tandemu a v souladu, jen možná každý jiným způsobem.

Po dlouhém přemýšlení a dosavadních zkušenostech jsem nakonec dospěl k jednoduchému závěru.

Stačí být vzorem a milovat děti a jejich matku.

Být vzorem partnera, otce, kamaráda, člověka … děti nás vnímají. Vnímají naše emoce a naše reakce, jak jednáme a to, co říkáme.

S naší teenagerkou je to nyní lépe, je krásný člověk, ale stále je co vylepšovat a také mě to baví.

Snažte se být vzorem, který má pevné já, svébytný humor a klidně i smutek, když je třeba.

Chovejte se tak, jak chcete, aby se chovali vaše děti.

Čekají nás ještě další puberty a vlastně ještě celé výchovné roky s našimi čtyřmi dětmi, a tak pevně věřím, že to ustojíme, budeme dětem ty nejlepší vzory a ony si tak odnesou pevný základ do života.

Slovy uznávaného dětského psychologa Ivana Štúra: „Netřeba velmi vychovávat, třeba pěkně žít, dítě se přidá.“