Nevysvětluj a nestěžuj si

Autorem této krátké, zato výstižné maximy je bývalý britský politik a premiér, Benjamin Disraeli. Po něm si ji jako motto přivlastnili různí vysocí Britové – členové královských rodin, admirálové, ale také premiéři jako Stanley Baldwin a Winston Churchill. Toto pravidlo chování výborně vystihuje rezervovanost Viktoriánské éry. Ukrývá však v sobě nadčasovou moudrost, proto si ho jako mantru odriekali všichni silní, sebevědomí a zodpovědní muži až do dnes.

Pravidlo „nevysvětluj a nestěžuj se“ samozřejmě není všemohoucí. Nehodí se za každých okolností a iv situacích, kde se to vyžaduje, může být náročné zcela ho dodržet. No když muž ví kdy, kde a proč se jím řídit, dozajista mu pomůže stát se asertivnějším a samostatnějším chlapem.

V těchto čtyřech slovech je nahuštěná krátká, zato hluboká pravda účinná na několika úrovních. Nejzákladnější zásadou je „nevysvětluj“, na tu se podíváme nejprve. Pak si řekneme o ostatních úrovních.

nevysvětluj

„Nevysvětluj, tví přátelé to nepotřebují a nepřátelé by ti i tak nevěřili.“ Elbert Hubbard
Během počátku své služby v kavalerii Winston Churchill neustále vyhledával způsoby, jak se dostat na frontu a zažít válku z první ruky. Svou neutuchající vytrvalostí si nakonec zajistil pozici v terénu jako osobní asistent sira Williama Lockharta. Ten dohlížel na výpravy britských jednotek v oblasti dnešního Pákistánu. Když se Churchill stal součástí generálního štábu, ze začátku se choval „tak jak příslušelo mému mladému věku a nízké hodnosti.“ Jednoho dne se mu však naskytla příležitost dát malou radu. Po ní „mě mnohem více zasvětili do důvěrných kruhů štábu“ a „chovali se ke mně s mnohem větším respektem.“

Churchill se doslechl, že celého generálního štábu spolu s generálem se pořádně dotkl článek jistého odvolaného zpravodaje. Ten po odchodu z vojenské základny zveřejnil článek, kde ostře kritizoval jednu z nedávných výprav Britské armády. Velitelství s hněvem hodnotilo obvinění jako nespravedlivé. Velitel štábu tedy důkladně sepsal protiargumenty a odeslal dopis do novin, aby se publikoval. Churchill se okamžitě vyjádřil proti a snažil se přesvědčit ostatní pracovníky, že takový krok je, konec konců, špatný nápad a že by měly zabránit, aby se list dostal na veřejnost:

„Zdůraznil jsem, že by to bylo nanejvýš ponižující, ba až nevhodné, aby se vysoký důstojník a člen štábu zapletl do novinářských sporů o vedení vojenských operací s odvolaným vojenským zpravodajem. S jistotou jsem tvrdil, že vládu by takové jednání překvapilo a vojenská kancelář by zuřila. Od armádního personálu se očekává, že svou obhajobu přenechá svým nadřízeným nebo politikem. Navíc bez ohledu na to, jaké dobré by byly vyvracející argumenty, už jen jejich samotné vymáhání by všichni brali za znak slabosti. „

Churchill se v dané situaci opět ukázal jako rozumný chlap s dobrou schopností předvídat vývoj událostí. Vysvětlování svého jednání je projevem slabosti z několika důvodů:

Vysvětlováním svého jednání dáváte otěže do rukou druhému člověku. Když vás někdo začne slovně napadat a kritizovat, urážet se pro vaše slova, činy nebo pochybovat o tom, proč jste se rozhodli udělat něco tak či onak, nutkání vysvětlit jim, proč se mýlí, je přirozené. Hlavně, pokud se vyjádření druhé strany dotklo vaší cti a integrity. Nějak na to reagovat třeba a možná by to i bylo vhodné.

Pokud daného člověka znáte a vážíte si ho jako sobě rovného, ​​tedy pokud je to někdo z vašeho „okruhu sobě rovné“ a řekne něco zajímavého a k věci, vysvětlit své motivy může posloužit na další konstruktivní dialog.

Pokud je to váš šéf, možná potřebujete vysvětlit své motivy, abyste si udrželi místo. Pokud je to váš zákazník a chcete si ho udržet, vysvětlení může být i v tomto případě na místě.

Pokud je to váš přítel, milovaný člověk nebo jiná důležitá osoba ve vašem životě a právě mezi vámi došlo k vážnému nedorozumění, vysvětlení vám možná pomůže udržet si vztah.

Jenže pokud je to někdo, koho neznáte (například cizí člověk na ulici nebo na webu), není vám vzácný, popřípadě ho nerespektujete jako sobě rovného, ​​pak je nerozumné namáhat se vysvětlováním vlastních motivů řízení. Takoví lidé vám nemají co mluvit do rozhodnutí a neměly by mít na ně žádný vliv.

Pokud se budete starat o to, co si myslí někdo, kdo není součástí vašeho okruhu sobě rovné, necháváte se tím stáhnout dolů k němu.

Vysvětlování je v podstatě pouze naše hledání potvrzení u druhého člověka. Když s vámi někdo nesouhlasí, vás se to dotkne a začnete toužit po tom, abyste ho získali zpět. Vždy, když vám začne záležet na názorech, na kterých by ani podle vás ani podle vašeho okolí záležet nemělo, dáváte najevo svou slabost.