JAKOU KULTURU DOMA budujete?

Při každodenních rozhodnutích týkajících se našich dětí a rodiny zohledňujeme příliš často praktičnost a komfort. Dobrá přítelkyně mi jednoho dne poradila lépe kritérium, kterým je otázka sobě samému: „Po jaké domácnosti toužím?“

Níže nastíním pár příkladů toho, jak jsem v minulosti tuto radu využil.

Šli jste už někdy s malými dětmi stanovat? Pokud potřebujete odpočinek, nedělejte to. Přesně to, co dělá tyto výlety tak nezapomenutelnými a krásnými (dlouhé túry, plavání v jezeře, chytání ryb), malé děti dělat nevědí. Sami se nesbalí ani nevybalia. Nedopřejí vám hodně spánku, čímž se noci v stane stávají více bezesnými, než by byly obvykle. Pro děti je to zážitek, ale pro mamku a tátu? Více strast, než slast. Rodičům výlet připomíná spíše služební cestu, než dovolenou. Přesto jsme se s dětmi snažili jít takto do hor nejméně jednou ročně, a to i když byly malé, a to jen kvůli tomu, abychom upevnili doma vzor: „McKayovci tráví čas v přírodě.“

Příklad č. 2: Jedním z našich dvou aut je sedřená Honda Element z roku 2007, která má najeto něco pod čtvrt milionu kilometrů. Nebyl jsem z ní nadšený, když jsem ji před deseti lety kupoval a ještě méně mě to auto nadchne dnes. Rád bych ji vyměnil za něco stylovější, ale stále si myslím, že nechat to auto v naší rodině je důležité, protože to zanechává odkaz: „Věci se nemění za nové tehdy, když vyjde nový model, ale tehdy, když staré doslouží.“

Samozřejmě, vzory, kterými malujete obraz vaší domácí kultury, se vyvíjejí od vašich hodnot.

Znám lidi, kteří brávali nemluvňátka na výlety mimo zemi, i když jejich tato „zavazadla“ stála hodně námahy a v konečném důsledku méně dovolené, když vůbec nějakou. Chtěli takto doma od útlého věku u dětí uplatňovat model: „Jsme rodina, která cestuje.“ Znám rodiče, kteří brávali své děti na bohoslužby přes dovolené bez ohledu na to, jaká luxusní byla destinace, protože „v neděli uctíváme.“ Stejně znám rodinu, která absolvuje před otevíráním dárků v štědrý den každý rok společný běh, protože „dárky jsou hezké, ale největším darem je zdraví.“

Ptát se sama sebe, jaké vzorce chování chcete ve vaší rodině prosadit, je důležité pro dlouhodobé budování navzdory krátkodobým překážkám. Jsou rozhodnutí, které se mohou zdát praktické a pohodlné, dokonce momentálně smysluplné. Celkově vás ale nemusí vůbec směřovat na cestu, kterou byste chtěli, aby se vaše rodina ubírala.

Představte si, jak vaše dítě začne poprvé dělat cirkus v restauraci. Podat mu mobil s hrami je jasná první pomoc, díky které zvrátit tento trapas. Jaký model ale touto záchranou nastavuji? Chci svým dětem odkázat, že „mobily jsou na zahnání nudy a útěk před nepříjemnostmi“ nebo chci vyjádřit, že „ke rodinnému stolu mobily nepatří“?

Když vám vaše děti „pomáhají“ s domácími pracemi nebo s vámi „vaří“ oběd, dělají vše nemotorně a pomalu, ba dokonce vám svou šikovností přidávají na práci. V takový čas je nejpraktičtější poslat je hrát se a dokončit věci sám a bez zbytečných omáček. Jaký ale výsledek chcete docílit o rok, o pět, deset let? Je opravdu důležité dokončit tuto práci co nejefektivněji a nejrychleji nebo je důležitější přiučit vaše děti dovednostem a odpovědnosti?

Moje zmiňovaná známá a její manžel se na začátku své rodičovské cesty rozhodli, že místo toho, aby své děti nechali dívat sobotu ráno televizi, budou v tento čas své děti hnát číst knihy. I když nebylo tento zvyk, jakož i sami tvrdí, lehké prosadit, jejich snaha nakonec přinesla ovoce. Dnes, když se manželé v sobotu ráno probudí, najdou své děti, jak spolu sedí a čtou si v obýváku knihy. (A dokonce si dopřávají delší spánek, protože nemají strach, že by našli děti ráno s prázdným pohledem před zapnutým televizorem.)

Ptát se sama sebe, jakou mozaiku skládáte jednotlivými rozhodnutími je užitečné při vašich osobních cílech a ambicích, ale stejně je užitečné si klást tuto otázku při vedení rodiny. Mezi zdmi vašeho domova budujete bona fide kulturu, hoc i velmi drobnou. Budujete kulturu s vlastními normami a tradicemi. Kulturu, která bude svou neviditelnou, avšak nezanedbatelnou silou ovlivňovat vaše rodičovské štěstí a rovněž na životy vašich dětí. A to mnohem více než všechny vaše rady a přednášky o tom, jak by měla rodina fungovat a jak by měla vypadat domácnost. Vámi určován dlouhodobý směr domácnosti stanoví, která rozhodnutí stojí za to a které ne.

Tomu, co se jeví na první pohled jako malé, nepodstatné rozhodnutí, může pohled shora vnést váhu a důležitost, jakož i vám motivaci setrvat v budování smysluplných zvyků.
Malými krůčky, ať už chceme nebo ne, stavíme lešení naší domácí kultuře, mozaice sestávající z milionu rozhodnutí.

–